Trocha historie na začátek

Po prvním kontaktu s německými hráči se poměrně brzy uskutečnil 1. mezinárodní turnaj v ČR – Czech Open. Ten se konal každoročně až do roku 2004. V roce 2005 se namísto Czech Open začalo konat mistrovství světa. Účast na těchto turnajích bývala různá. Vždy jsme měli tu čest přivítat soupeře z Německa, v některých ročnících se účastnili sportovci z Nizozemí, Slovenska, Velké Británie a také z Afriky.

Na Slovensku vznikl národní kuličkový svaz. Tato událost měla mimořádný význam zejména proto, že ČR a SR se staly jedinými státy na světě, kde se hrálo podle stejných pravidel. Pravidla kuliček v jiných státech byla v porovnání s našimi asi jako fotbal a házená – obojí se hraje s míčem, obojí se hraje na góly a přesto to jsou úplně jiné sporty. A to je také s největší pravděpodobností příčinou toho, že mistrovství světa 2008 v Praze s účastí reprezentantů 4 států se stalo zřejmě nejlépe obsazeným kuličkovým turnajem na světě.

Od roku 2002 do podzima 2009 jsme se maximálně koncentrovali na domácí scénu. Na mezinárodním poli jsme činili vše proto, abychom myšlenku mezinárodních turnajů propagovali mezi nepříliš početnou kuličkářskou komunitou ve všech státech, kde se podařilo někoho kontaktovat. Určité výsledky to přineslo, avšak ne takové, aby na turnajích jako mistrovství světa byla taková konkurence, jakou by si většina z nás přála.

Proto na podzim 2009 odstartoval mezinárodní projekt, jehož cílem je naučit lidi v různých zemích pravidla tak, jak je známe z turnajů, motivovat je k založení národních kuličkových svazů a organizování jak lokálních, tak mezinárodních akcí. Pro tento projekt byla zaregistrována adresa http://www.wor­ldmarblesfede­ration.com, kterou lze kontinuálně používat v případě založení světové federace.

Cíle mezinárodního projektu

1. Založení národních kuličkových svazů – všechny sporty, které něco na celosvětové úrovni znamenají, fungují na národní úrovni jako Český kuličkový svaz u nás. Pokud ve více zemích vzniknou podobné komunity hráčů, pravděpodobnost dobře obsazených mezinárodních turnajů, na kterých budeme rádi hrát, výrazně vzroste.

2. Jednotná pravidla – bez nich to prostě nepůjde a proto tento projekt jasně popisuje, podle jakých pravidel se soutěží na mezinárodních akcích. Jsou tam jak základy, tak kompletní pravidla, zájemci si mohou prohlédnout techniku cvrnkání na videu nebo mrknout na fotky z turnajů.

3. Celosvětová propagace mezinárodních turnajů v čele s mistrovstvím světa.

4. Výhledové založení mezinárodní kuličkové federace, jejíž úloha by byla stejná jako v zavedených sportech – koordinovala by mezinárodní akce a jejich strukturu.

Smysl mistrovství světa

Laika možná napadne otázka, proč organizovat mistrovství světa, když se tomuto sportu věnuje jen pár států (a navíc kromě Slovenska s diametrálně odlišnými pravidly). Existuje pro to pár velmi dobrých důvodů:

1. Základem je fakt, že kuličky s MS získaly svou vrcholnou soutěž. I kdyz počet účastnících se států není nic převratného, je to stále akce, která v kuličkářské komunitě nemá obdoby.

2. Motivace pro zahraniční účastníky – mohu potvrdit, že status mistrovství světa pro nemalé procento zájemců o účast sehrává velkou roli. I kdyby v minulosti na MS nedorazil jediný zahraniční účastník, status mistrovství světa je veledůležitý marketingový nástroj, který k turnaji přitahuje jak mediální, tak hráčskou pozornost.

3. Respekt na mezinárodním poli – díky tomu, že pořádáme MS a zároveň jsme spustili zmiňovaný mezinárodní projekt, získali jsme velmi silnou pozici na mezinárodním poli. Lidé ze zahraničí se s námi teď baví úplně jinak, než před mnoha lety. Ale především – baví se jich s námi mnohem víc. V některých státech je vidina možnosti podílení se na něčem jako je mezinárodní federace velkou motivací, takže už teď dostávám žádosti o členství, přestože tato federace doposud nebyla založena.

Určitě si dovedete představit, jak by situace vypadala, kdybych čekali, až bude víc národů hrát kuličky závodně. Nemít MS a WorldMarblesFe­deration.com, při výběru termínu a místa konání preferovat naše zájmy a ne zájmy zahraničních účastníků, by znamenalo jediné – mezinárodních turnajů s konkurencí, jakou si přejeme, bychom se nemuseli dočkat.

Výsledky mezinárodního projektu

• Stránky byly naoptimalizovány na výrazy „kuličky“, „kuličkové turnaje“, „pravidla kuliček“ a podobné v jednotlivých jazycích. Bylo vybudováno hodně zpětných odkazů, díky nimž se na tyto výrazy objevují ve vyhledavačích na hledatelných pozicích. Podle Google keywords tool hledá tyto výrazy v celosvětovém měřítku několik desítek tisíc lidí měsíčně. To jsou lidé, které idea kuličkových turnajů může zaujmout. Po 3 měsících budování zpětných odkazů jsme z tohoto koláče ukrojili cca 400 návštěvníků měsíčně.
• Byly rozeslány tiskové zprávy při spuštění projektu a při oznámení termínu mistrovství světa. V obou případech měly dobrou mediální odezvu.
• Z důvodu budování zpětných odkazů i přímé propagace byly rozeslány člány o kuličkách do několika desítek stránek. Bylo napsáno několik článků a vytvořeno několik profilů s návodem, jak hrát kuličky.
• Za tyto 3 měsíce nás kontaktovalo více zájemců o pořádání turnajů ve svých zemích, než za celá léta předtím. Byly založeny svazy nebo se pracuje na založení v Indii, Pakistánu a Panamě, vážní zájemci o pořádání turnajů se ozvali z Velké Británie a USA, také nás kontaktovaly spousty méně vážných zájemců z různých koutů světa.

Jinými slovy: I z hovna lze bič uplést

Psychologickou taktiku můžeme rozdělit na 2 části – vnitřní a vnější. Vnitřní spočívá v koncentraci na své vlastní myšlenky a podání co nejlepšího výkonu. Vnější pak souvisí s ovlivněním výkonu soupeře  (samozřejmě v rámci fair play). Pokud bych měl stanovit jejich priority v zápase, za ideální bych považoval schopnost použít obě současně, na druhém místě vnitřní psychologickou taktiku a až na posledním vnější.

Tip 1: přejte vítězství svému soupeři

Abyste zvítězili, musíte chtít vyhrát. Abyste vítězili v těch nejdůležitějších zápasech, musíte chtít hodně vyhrát. Ale když budete chtít vyhrát příliš, můžete totálně vyhořet. Existuje tu jakási neviditelná hranice, každý z nás ji najít musí sám v sobě, aby jeho vůle po vítězství byla tak akorát. Jedna z cest, jak toho dosáhnout, je přát vítězství svému soupeři.

Tím pochopitelně nemyslím nechat ho vyhrát, to by asi moc nefungovalo. Přiblížím tuto myšlenku na vlastní zkušenosti:

Přeneseme se do července 2006. Na Střeleckém ostrově se koná mistrovství světa. Jsem jedním z pořadatelů a zároveň se účastním jako hráč. Vzpomínám si, jak mi začátek turnaje (skupiny, ze kterých všichni postupovali, šlo jen o nasazení) vůbec nešel, necítil jsem se na dobrý výkon a hlavu měl plnou pořádání. Prioritou bylo, aby se turnaj organizačně vydařil, vlastní umístění až na druhém místě.

Hraje se závěrečný pavouk na 2 porážky. V prvním kole prohrávám a v hlavě mi bleskla myšlenka, že je docela jedno, jestli skončím kolem 17. nebo 13. místa a že výš to stejně tímhle způsobem hry nepůjde. Následující hru jsem prostě šel prohrát, abych se už v klidu mohl věnovat pořádání. Ovšem jak soupeř byl už lehce nervózní (pokud prohraje, turnaj pro něho končí) a já neměl co ztratit, zvítězil jsem tuším 3:0. Pak jsem bez větší snahy vyhrál další 2 zápasy a najednou tu šlo o mnohem zajímavější umístění.

Začal jsem hrát zodpovědně, ale bylo stále třeba komunikovat se zahraničními hráči, médii apod., což byla samozřejmě priorita. Člověk neměl prostě čas být nervózní, prostě hrál. Až přišel zápas o medaile – vítěz zápasu bude nejhůře 3., poražený skončí na nevděčném 4. místě. Tyhle zápasy bývají velmi těžké na psychiku.

Mým soupeřem byt Stefan Mühlish z Německa. Na přechozích mezinárodních turnajích ještě nikdy žádný zahraniční účastník nezískal medaili. A já jako pořadatel jsem jim to od začátku turnaje hrozně přál, aby se to někomu z nich konečně povedlo. Tenkrát jsem ten zápas vyhrál o kuličku v poměru 3:2 právě proto. Stefan je skvělý hráč a já mu to prostě přál. Byl to skvělý pocit, kdy víte, že na konci zápasu nastane něco úžasného – buď konečně někdo ze zahraničních účastníků získá pohár nebo se mi podaří být mezi 3 nejlepšími na MS. Tohle byl ten myšlenkový pochod, který mě poslal o kolo dál. Nebýt tenkrát pořadatelem, na 99 % bych ten zápas prohrál (a asi by k němu ani nedošlo, neboť bych vypadl mnohem dříve).

Výše popsaný mentální stav považuju za ideální, ke kterému bychom se měli snažit co nejvíc přiblížit. Samozřejmě to není jednoduché, pokud jdu na turnaj s cílem dobře se umístit. Ale jde to.

Tip 2: nepřejte vítězství svému soupeři

Ještě lepší výkon podáte, pokud sloučíte zdánlivě neslučitelné tipy 1 a 2. Řiďte se prvním tipem a přitom se snažte soupeře „rozhodit“. Samozřejmě, že vám neradím zašlapávat mu kuličky do země nebo něco podobného. Stejně tak bych vynachal standardní psychologické finty, jedná-li se o začátečníka nebo někoho s vyloženě nízkým sebevědomím. Myslím, že rozumný člověk odhadne, kdy je to psychologická hra pro vás i pro soupeře a kdy už ne.

Pohrajte si tedy s jeho psychikou v rámci této hry. Dělejte vše, aby uvěřil, že vítězem tohoto zápasu budete vy. Utekla vám nějaká kulička při rozhozu daleko? Věříte si při hře z dálky? Dejte ji na první cvrnk do důlku. Jak by potom soupeř mohl pochybovat o vašem vítězství, když ostatní máte mnohem blíž a přitom trefujete i takovéhle. Nebo se naopak na ní necítíte? Hrajte blízké a vytvořte si optický náskok tím, že budete mít víc kuliček v důlku. Zkuste zahrát 2 kuličky na jeden cvrnk.

Tip 3: sledujte řeč těla soupeře

Hráče, který výborně zvládá vnitřní psychologickou taktiku, těžko rozhodíte tím, že trefíte 5 kuliček v řadě z 10 cm, zatímco ostatní máte bliž k čáře hodu než k důlku. Akorát mu uvolníte prostor před důlkem. Na jiného to však může platit. Jak poznat situaci, kdy takto hrát a kdy ne?

Sledujte řeč těla soupeře. Spoustu gest si jistě vyložíte díky empatii. Pokud na to chcete jít trochu „vědecky“, pak vězte, že ruce v bok či křížení paží nebo nohou při vašem rozhozu naznačují na obavy soupeře, že na vás nebude mít. Při hře nejvíce prozradí pohyby těla ve chvíli, kdy se hráč sklání ke cvrnku a kdy má ruku položenu před kuličkou. V extrémním případě se soupeři trochu chvěje ruka. Míří hráč déle než je pro něho obvyklé? Další znak toho, že není v optimální psychické kondici. Kombinujte své poznatky v této úrovni také s jeho projevy při komunikaci. Číst řeč těla musíte stejně jako byste postupovali např. při grafologii. Jeden znak sám o sobě může znamenat více různých věcí, je třeba posbírat těchto znaků více a dát je do souvislosti s konkrétní situací.

Tip 4: nenechte se dostat nováčkem

Přijedete do obce, kde všichni hrají poprvé. Vy však máte nějaké turnaje za sebou. Jste tedy děsný profík a když navíc ostatní hráči zjistí, že jste na úžasném 150. místě v národním žebříčku, nastupuje většina z nich k zápasu na oko s poraženeckou náladou. Ale věřte, ze by velice rádi váš skalp :)

Situace je taková, že byste asi měli vyhrát, ovšem jste pod docela slušným tlakem. Zvlášť ke konci turnaje, kdy se sejde publikum a všichni fandí, ale „překvapivě“ nikdo vám. Když vyhrajete, je to samozřejmost, když vyhrajete „jen“ 2:1, je to v očích publika pomalu, jako byste prohráli. Diplom za 1. místo je snad i vypsán s vaším jménem. Jak v takové situaci nezaváhat?

Pokud jste na turnaji s někým, kdo vám přeje úspěch, ze všech sil myslete na to, že bude mít radost, pokud vyhrajete. Představte si takovéto lidi v publiku i v případě, kdy jste tam sami. Prostě ve vaší hlavě musí být slyšet hlasy těch, kteří by chtěli vaše vítězství a ty musí přehlušit hlas fanoušků.

Stejnou techniku můžete použít i v důležitých zápasech, kdy jste na turnaji sami. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se vyplatí takováto sugesce.

Tip 5: hrajte v teamu

Tento tip souvisí s výše popsaným. Snažte se jezdit na turnaje ve skupině, hodně to udělá s vaším myšlením. Cestujete na turnaj s ostatními? Pak nemáte čas zbytečně se znervózňovat vlastími myšlenkami jako „kolik tam bude lepších hráčů“ nebo „bude se mi dařit, když mi to minulý týden nešlo podle mých představ“. Jste na turnaji v teamu? Pak máte komu fandit mezi zápasy a má kdo fandit vám. Pokud vás víc nehraje, tak společná komunikace o čemkoliv jiném než jak skvěle právě hraje na vedlejším důlku váš budoucí soupeř také zlepší váš psychologický potenciál pro tento turnaj.

Tip 6: osvojte si taktické prohry

Některé hry vám prostě nevyjdou nebo se vašemu soupeři zadaří natolik, že již v průběhu je téměř jistá vaše prohra. Jak v takovéto situaci postupovat?

Prvně záleží na tom, o kolikátou hru jde. Pokud je stav 2:2 a hraje se na 3 vítězné hry, zkuste i nemožné. Nic jiného vám ani nezbývá. Sám jsem párkrát v takových zápasech zvítězil, tak proč byste to nedokázali vy? Úspěšnost takových her bude nejspíš hluboko pod 50 %, ale i těch málo vítězství v takovýchto hrách těší dvojnásob.

Pokud se pro vás hra vyvíjí nepříznivě za situace, kdy by prohra neznamenala konec zápasu, analyzujte rozpoložení svého soupeře. Opravdu analyzujte jeho projevy a řeč těla a ne postavení v žebříčku. Když se bavím s lidma ze špičky, dost často od nich slyším, jak byli nervózní v některých situacích. A nic na tom nemůže změnit ani fakt, že třeba nejste v žebříčku příliš vysoko. Naopak – vaše nižší žebříčková pozice znamená pro soupeře vyšší psychickou zátěž – prohrát s papírově slabším protivníkem je pro většinu horší než s podobně silným soupeřem.

Dojdete-li k závěru, že váš protivník si je sebou nejistý, hrajte tak, abyste prohráli o co nejméně kuliček. Pokud vyhraje o jednu či dvě kuličky, na klidu mu to rozhodně nepřidá. Naopak výraznější rozdíl v počtu kuliček, o které vyhrál, by mu mohl dodat potřebné sebevědomí. V další hře se pak při použití dříve zmíněných taktik jejich efekt zvýší.

Pokud naopak hrajete s někým, kdo je absolutně v pohodě, zkoušejte maximálně riskantní postupy. Snažte se odcvrnkávat jeho kuličky i z větší vzdálenosti, přestože existuje velká pravděpodobnost, že uškodíte spíše sobě než soupeři. Buď budete mít štěstí a vyhrajete prohraný zápas nebo prohrajete o hodně kuliček. Tím v další hře může dojít k podcenění. Opět je to něco, o čem z praxe vím, že se stává i těm nejlepším. Samozřejmě, že tohle vám nebude fungovat na mistrovství světa. Ale např. začínající hráč, pro kterého je medaile na Openu úspěchem, takto může přehrát méně motivované soupeře. Stejně tak může jeden špičkový hráč podcenit na jednu hru druhého, když získá pocit, že jeho soupeři to v daný den výrazně nejde.

Tip 7: naoko to vzdejte

Možná jste si všimli, že spousta dobrých hráčů se při zápase chová jakoby hru vzdávali, přestože se stále velmi snaží. Občas prohodí něco v tom smyslu, že „teď už je to jasný“ apod. Někdy tomu tak opravdu je, ale většinou se pravděpodobnost jejich prohry pohybuje někde mezi 70 – 90 %. Ať již vědomě nebo podvědomě, takto zvyšují pravděpodobnost, že je buď protivník podcení nebo naopak znervózní (je mnohem nepříjemnější prohrát „vyhranou“ hru než kdyby byl stav vyrovnaný do poslední chvíle).

Doufám, že jsem vám těmito tipy trochl pomohl proniknout do dalšího levelu v tomto sportu. Tyto tipy mohou výrazně zvýšit vaši úspěšnost v turnajích, zejména v důležitých vyrovnaných zápasech. To samozřejmě musí být podpořeno kvalitním tréninkem. Pokud netrefíte důlek z 10 cm, sebelepší psychologie vám nepomůže :) Každopádně věřím, že ve chvíli, kdy si osvojíte některé z těchto taktik, kuličky se pro vás stanou ještě zábavnějšími.

Nizozemci hrají sice „jen pro zábavu“, v posledních letech se zúčastnili jediného mezinárodního turnaje, přesto se však jejich národního mistrovství účastní poměrně dost hráčů. Hrají na speciálních drahách, podle fotek připomínající malinko minigolf. Pravidla mají taková, že kdo cvrnkne poslední kuličku do důlku, vyhrává. Oba hráči mají 2 kuličky a hrají tak dlouho, dokud trefují důlek. Turnaj se hraje K. O. systémem na 1 porážku a podle slov pořadatelů se žádnému vítězi nepodařilo v budoucnu titul obhájit (čemuž se při těchto pravidlech nelze divit :) ).

Než přidám pár fotek, které jsem tam udělal, uvedu jednu perličku z jejich pravidel: 1. Rozhodčí má vždy pravdu. 2. Pokud tomu tak není, platí čl. 1.…něco podobného nám v dětství říkali učitelé ve škole. Tady to mají v oficiálních pravidlech. Inu, evidentně to „nežerou“ tolik jako my :)

Před zahájením hry

Před každým turnajem je dobré vyzkoušet všechny důlky – jak rozhozy, tak cvrnkání. Různé terény mají různé vlastnosti a včasný trénink vám umožní získat cit pro druh terénu, na kterém se bude hrát. Pokud máte sehrát zápas na důlku, na kterém jste ten den ještě nehráli, měli byste si před zápasem hodit několik kuliček a vyzkoušet i cvrnkání.

Rozhoz

Začněme počátečním hodem jednou kuličkou k důlku. Vítěz tohoto rozhozu (tj. ten, kdo hodí svou kuličku blíže k důlku), má právo volby, zdali bude v první hře házet jako první či druhý. Podaří-li se vám tento počáteční rozhoz vyhrát, pečlivě zvažte, zdali pro vás bude výhodné v první hře začínat či nikoliv.

• Budete-li házet tak, že vaše kuličky zůstanou těsně před důlkem, ztížíte tím pozici svému soupeři a zároveň máte šanci, že vám shodí některou kuličku do důlku. I v další fázi hry je větší pravděpodobnost, že vaše kuličky budou blokovat soupeřovy, které buď z opatrnosti nedohodil až k důlku nebo se mu zarazily o vaše.
• Rozhodně vám nebudou překážet soupeřovy kuličky.

• Váš soupeř je v rozhozech minimálně stejně dobrý nebo lepší než vy a nejste si jisti, kudy kuličky házet. Každý důlek má svá specifika a někdy je třeba umět číst terén. Pokud necháte soupeře začít, můžete analyzovat, jak jednotlivé kuličky hodil a kde skončily.
• Aby toto fungovalo, ujistěte se, že soupeř má kuličky podobné váhy jako vy. Hrajete-li s hliněnkama, skončí úplně jinde než stejně hozená skleněná kulička.
• Nechte soupeře začínat i v případě, že máte „důvodné podezření“, že by mohl v první hře analyzovat váš dobrý rozhoz a využít toho způsobem popsaným výše.

• Dokud kulička letí vzduchem, neodrazí se od sebevětší  nerovnosti, která se na hřišti může vyskytovat.
• S čím větší razancí kulička dopadne na zem, tím více se vychýlí ze svého směru při dopadu na nerovnost.
• Čím déle kulička letí vzduchem, tím větší razanci má při dopadu.

Cvrnkání

Rozhoz máme za sebou a přichází druhá fáze hry – cvrnkání. Pokud hrajete některou ze svých prvních her a máte neskutečnou radost z každé kuličky v důlku, asi vás to bude svádět začít těmi, které se nachází nejblíž. Zkuste pro tentokrát začít obráceně – těmi nejvzdálenějšími. Zpravidla nezasáhnete důlek, ale to nevadí. Pokud byste si takovou kuličku nechali nakonec, nebyli byste o nic přesnější. Kulička, která zůstane venku, avšak v okolí důlku, s velkou pravděpodobností bude blokovat některou ze soupeřových kuliček. Pokud se tak stane, ponechte ji na místě tak dlouho, jak jen je to možné. Hrajte jinými vzdálenými a snažte se blokovat co nejvíce soupeřových kuliček. Pokud jich zbývá venku jen několik a jednu už musíte odehrát, nehrajte s těmi, které blokují více kuliček najednou.

Když začnete se vzdálenějšími kuličkami, můžete získat výhodu i v případě, že nebudou soupeři nijak překážet. Své kuličky, které jste dostali do blízkosti důlku, můžete zkusit trefovat těmi vzdálenějšími tak, aby spadly dovnitř 2 najednou.

Odcvrnkávání

Může se stát, že se dostanete do situace, kdy má soupeř poslední kuličku tak blízko důlku, že nemůže minout a vám zbývají 2 nebo více. V tom případě se pokuste svou kuličkou odcvrnknout tu jeho. V ideálním případě tak, aby vaše kulička šla do důlku a soupeřova hodně daleko. Kdo někdy hrál karambol, snadno pochopí, jak to myslím. Pokud postavení kuliček neumožňuje, aby vaše spadla do důlku, miřte na těžiště soupeřovy kuličky. Tím docílíte toho, že vaše zůstane téměř na místě a té soupeřově předá veškerou energii, čímž jí pošle hodně daleko. Často je lepší středně silná rána do těžiště než nejsilnější možná do jiné části. Tato technika ne vždy vyjde (ani špičkoví hráči nedosahují vyšší než 50% úspěšnosti), ale ve chvíli, kdy je jisté, že byste jinak prohráli, by bylo škoda to nezkusit.

Blokování

Už jsem psal o blokování kuliček v průběhu hry. Pokud dojde k situaci, kdy by bylo vhodné odcvrnkávat, ale vaše kuličky se nacházejí od soupeřovy tak daleko, že šance jejího zasažení je minimální, máte další možnost. Svou kuličku zahrajte těsně před důlek tak, aby blokovala soupeřovu. Může se stát, že ji trefí do důlku a vy dalším cvrnkem můžete ukončit hru (máte-li venku jen 2 a soupeř 1).

Jakékoliv připomínky nebo návrhy na další body směrujte prosím na info (zavináč) kulicky.com nebo do diskusního fóra pokud chcete, aby se k vašim námětům vyjádřili i jiní. Pokaždé, když za mnou někdo přijde s nějakým podnětem, který by měl být projednán na výkonném výboru, zapisuji si jej a před schůzí zapracovávám mezi ostatní návrhy. Pokud byste náhodou některou ze svých myšlenek v následujících materiálech nenašli, připomeňte se mi, prosím.

Dokument s návrhy pro výkonný výbor

Zatímco rok 2007 byl ve znamení výrazného navýšení členské základny, letošní sezóna přinesla velký nárůst počtu turnajů, schopných pořadatelů a vyšší úroveň organizace činností v našem sportu.

Jaro začlo spoustou turnajů pořádaných lidmi, kteří si k pořadatelskému řemeslu přičichli poprvé. Osvědčilo se dvojpořadatelství, kdy soutěž společně organizovali zkušení pořadatelé se začínajícími. Když se dnes podíváme na hráče, kteří chodí na turnaje nejčastěji, téměř každý z nich by dokázal uspořádat vlastní turnaj.

Díky těmto lidem se letos uskutečnilo cca 60 turnajů. To je více než dvojnásobný nárůst oproti loňsku. Smekám nejen před pořadateli, ale i před účastníky turnajů, které se konaly za extrémního počasí a přesto se dohrály do konce.

Účast na turnajích byla opticky podobná jako loni. Protože však soutěží přibylo, při přibližně stejné průměrné účasti na turnaj se celkový počet lidí v národním žebříčku vyšplhal na úctyhodných 297 (+ 105 juniorů, z nichž část však figuruje v žebříčku dospělých, takže celkový počet účastníků za tento rok bude o něco nižší než 297 + 105).

Poprvé jsme si zahráli klubovou soutěž na body do žebříčku. Vyzkoušeli si samostatné mistrovství juniorů a žen. Zažili jsme 6-denní soutěž (dobrý pořadatel se pozná mj. podle toho, že dokáže organizovat vícedenní turnaj a přitom se stíhá i oženit :) ). A okusili turnaj dvojic.

Krom klasických povrchů se některým klubům podařilo zajistit antukové hřiště, úmělý povrch či pískováním výrazně zlepšit terén. Hráli jsme v lese, na náměstí, na koupalištích či v centru hlavního města.

Po letech máme natolik spravedlivé bodování národního žebříčku, o kterém si troufám tvrdit, že mu jen těžko může konkurovat jakýkoliv jiný sport. Body získané na každém turnaji zohledňují počet účastníků i jejich výkonost. Na rozdíl od jiných sportů, kde zpravidla mají fixní počet hráčů ovlivňujících koeficient kvality turnaje, my tento počet máme dynamický – čím více lidí figuruje v žebříčku za posledních 12 měsíců, tím více hráčů ovlivňuje koeficient turnaje. Náš systém bodování bude tedy fungovat za všech okolností – i kdybychom se ze dne na den stali národním sportem, bude to fungovat spravedlivě.

Já osobně strávil většinu roku studiem programovacího jazyka c++ a následnou tvorbou programu právě pro výpočet národního žebříčku. Toto mi zabralo většinu času a neměl jsem tolik prostoru pro angažování se ve výše pospsaných bodech. O to víc jsem rád, že team lidí, který se kuličkám věnuje, vše zvládl tak jak zvládl. O to víc se těším na příští sezónu, kdy díky zjednodušení mnoha běžných činností budu mít více času na propagaci kuličkového sportu a pomoc těm, kteří o ni budou stát.

Přístí sezónu nebude třeba vytvářet novou stránku pro propozice každého turnaje. Nebude třeba nic takového ani vyřizovat emailem. Naprogramoval jsem automatické přidávání turnajů na web, kdy pořadatelé jednoduše zadají potřebné informace do online formuláře a propozice se vytvoří včetně odkazů na úvodní stránce, termínovce a přehledu nejbližších turnajů v pravé části obrazovky. Podobně jednoduše půjde i zjistit, jestli někdo neplánuje pořádat turnaj ve vámi zvoleném termínu (turnaj, který ještě nebyl zveřejněn), zasílat výsledkové listiny či nahlašovat nové členy klubu.

Jednodušší bude i nákup pohárů. Kdo bude mít zájem, může si v členské sekci pro kluby a pořadatele prohlédnout poháry, které se nakoupily do zásoby a objednat si je s předáním přímo na některém z turnajů. Navíc se speciální slevou, kterou máme domluvenu pro náš svaz.

V příštím roce bych se s vámi rád pokusil o další co největší nárůst členské základny. Začal jsem také pracovat na mezinárodním projektu – stránkách, které v různých jazycích budou vyzývat jednotlivé národy k organizování vlastních kuličkových turnajů, založení národního kuličkového svazu a následnému vzniku mezinárodní kuličkové federace. Tyto kroky by měly přispět k tomu, aby nás kuličkový sport bavil stále víc a víc a měli jsme o co bojovat.

Zde je odkaz na dokument se všemi návrhy.

Jak projekt funguje?

Cílem projektu je vytvořit další hojně navštěvované stránky. Na ně umisťujeme reklamu výměnných systémů. Jejich princip spočívá v tom, že za zobrazování cizích reklam na našich stránkách se naše reklamy na oplátku budou zobrazovat jinde. Dále je tu potenciál menšího přivýdělku – rozhodneme-li se pro tuto cestu, můžeme část reklamního prostoru vyhradit placené reklamě a získat nějaké finance na ceny do soutěží. Čím vyšší budeme mít návštěvnost, tím vyšší bude náš prospěch.

Proč imbecil.cz?

Protože je to praštěné a takové domény se dobře pamatují. Jeden příklad za všechny – občas potřebuji surfovat s americkou IP adresou. Pro tento účel existují stovky proxy serverů. Já však vždycky používám HideMyAss.com – protože takovýto název se nezapomíná. Náš projekt se v tuto chvíli týká online her, do budoucna se předpokládá rozšíření o vtipy a další zábavu. Doména s praštěným názvem je pro takovýto projekt nejlepší možný marketingový tah.

Co tedy už funguje?

V tuto chvíli fungují online hry na adrese http://online-hry.imbecil.cz. Reklamní potenciál zde tvoří horní reklamní lišta a 3 bannery. Výdělečný potenciál (nebo spíše privýdělečný) má odkaz v patičce na webhostingovou firmu – z objednávek webhostingu učiněných přes tento odkaz získáme provizi. Počítám, že tímto se pokryjí náklady na provoz stránek.

Co ještě nefunguje?

Úvodní stránka www.imbecil.cz. Tam by mělo být vyhledávací pole googlu a zobrazování novinek ze všech projektů běžících na této doméně. Zatím tedy jen nejnovější hry, časem třeba i nové vtipy a další, jak se bude projekt rozšiřovat. Počítam, že by část uživatelů mohla používat tuto stránku jako domovskou. Google má nastavenou jako výchozí stránku do internetu spousta uživatelů, tak proč si místo toho nenastavit to samé, když tam ještě budou mít trochu zábavy jako bonus? Pro vyhledávání googlem hodlám použít google adsense vyhledávací box – v praxi to znamená, že náš svaz bude mít příjem z reklam, které google zobrazuje.

Co můžete udělat pro zdar věci?

Na http://online-hry.imbecil.cz můžete vkládat nové online hry. Je to jednoduché – najdete na netu nějaký herní server (napište do vyhledavače výraz Online hry a máte jich stovky), vyberete hru, která se vám líbí a pomocí forumuláře ji přidáte. Dále můžete ke hrám vkládat návody. Tohle jsou v tuto chvíli ty nejdůležitější věci, které potřebujeme udělat. Postupně vytvoříme skvělý obsah, na který se uživatelé budou rádi vracet. A zde je obrovský reklamní potenciál – velké herní servery zobrazí denně i přes milion reklam – proč se nezařadit mezi ně?

Navíc je tu spousta práce ohledně propagace serveru – budování zpětných odkazů a komunikace s webmastery podobných serverů. Projekt je totož marketingově koncipován tak, že provozovatelé ostatních serverů s online hrami pro nás nejsou konkurencí, ani my pro ně. Otevírá se nám tak prostor pro spolupráci. Kdo byste měl chuť si něco takového vyzkoušet, budu rád, když se mi ozvete na info (zavin@č) kulicky.com.

Myslím, že máme šanci skutečně uspět a skvěle se přitom zviditelnit. Pokud se nás hráčů dá dohromady dost na to, abychom společně vytvořili kvalitní obsah, můžeme nabídnout mnohem více, než stránky provozované jedním nebo pár lidmi. Za sebe musím říct, že práce na tomhle projektu mě neobyčejně chytla – je hrozně příjemné „pracovně“ hrát hry a psát k nim návody

Pokračování >>

Ve svém loňském článku jsem vyjádřil naději, že by v roce 2007 mohlo přijít do kuličkového sportu dost lidí, kteří jej posunou o kus dál. S potěšením mohu napsat, že se tomu tak stalo. To, co dnes vidíme na turnajích, není již dílem 2 – 3 lídí, ale již mnohem početnějšího skvělého teamu. Pro zajímavost uvedu pár čísel.

Zatímco v roce 2006 průměrná účast na turnaji Masters činila okolo 10 – 12 hráčů, letos nejslabší účast činila 17 soutěžících. Na posledních 3 turnajích se nás sešlo více než 40. Počet kuličkových klubů se více než ztrojnásobil.

Dalším zajímavým ukazatelem „životaschopnosti“ našeho sportu je počet hráčů, kteří se účastní turnajů opakovaně. Loni se alespoň 2 turnajů zůčastnilo 20 hráčů (16,8 %). Letos to bylo 80 hráčů (43,2 % z celkového počtu lidí v národním žebříčku). Výborná práce klubů podpořená zasíláním informací na email zde přinesla své ovoce.

Věřím, že i v příštím roce bude tato tendence pokračovat. Kuličky jsou skvělý sport a hlavně lidi, kteří jej provozují. Mě tento rok jen utvrdil v tom, že má i nadále smysl své podnikání postavit v žebřičku časových priorit do pozadí a věnovat se i v příštím roce kuličkám na full-time.