Tento Älánek by pro vás mohl být v pÅ™Ãnosný v pÅ™ÃpadÄ›, že:
1. Chcete porozumět systému práce ve výkonném výboru.
2. Jste ve vedenà nÄ›kterého z klubů a chcete pÅ™i vynaloženà stejného úsilà dosahovat lepÅ¡Ãch manažerských výsledků.
3. PodÃlÃte se na Å™Ãzenà Äehokoliv jiného, tÅ™eba firmy. </span>Budu se soustÅ™edit hlavnÄ› na osvÄ›tlenà principu vedenà naÅ¡eho svazu, nicménÄ› tyto postupy se dajà úplnÄ› stejnÄ› použÃt, pokud Älánek Ätete kvůli bodům 2 nebo 3.
Hledánà řeÅ¡enÃ
Hledáme-li Å™eÅ¡enà napÅ™. pÅ™i schvalovánà nÄ›jakého návrhu, který nenà zcela banálnà a nabÃzà se vÃcero možnostÃ, mÄ›li bychom projÃt následujÃcÃmi fázemi:
1. Definovánà cÃle – jak by mÄ›l vypadat výsledek? NÄ›kdy si snadno odpovÃme sami, jindy se názory mohou různit a je tÅ™eba provést průzkum.
2. HodÃme na stůl vÅ¡echna možná Å™eÅ¡enÃ. Je jedno, jestli se nám lÃbà nebo ne. V této fázi je tÅ™eba mÃt co nejvÃce možnostÃ, z nichž lze vybÃrat. Bude se nám to hodit obzvláštÄ› v situaci, kdy se z nÄ›jakého důvodu ukáže, že Å™eÅ¡enÃ, kterému jsme dávali nejvÄ›tšà šanci, nelze použÃt.
3. Poté analyzujeme možnost, která nám pÅ™ijde jako nejlepÅ¡Ã. Drtivá vÄ›tÅ¡ina návrhů, které dostávám, fungujà tak, že Å™ešà jeden konkrétnà problém a zároveň nÄ›jaký nový problém (Äasto i vÃce) způsobujÃ. Proto je tÅ™eba vzÃt v potaz vÅ¡echny možné důsledky a pÅ™emýšlet nad detaily. V této fázi nÄ›kdy můžete pracovat s velkým množstvÃm dÃlÄÃch možnostÃ.
4. NÄ›kdy se podaÅ™Ã, že hned prvnà možnost je perfektnà a může být použita (schválena výkonným výborem). Pokud tomu tak nenÃ, je tÅ™eba aplikovat bod 3 na dalšà možnosti a na základÄ› faktů vybrat tu nejlepÅ¡Ã.
5. V poslednÃm kroku se vybrané Å™eÅ¡enà maximálnÄ› možnÄ› zjednoduÅ¡Ã. V bodÄ› 3 jsme zaÅ¡li do nejmenšà možných detailů, které teÄ zobecnÃme. Z mnohostránkové diskuse nám vzejde tÅ™eba jediná vÄ›ta do pravidel. Ta dÃky pÅ™edchozà analýze bude Å™eÅ¡it daný problém výraznÄ› lépe, než kdybychom se od zaÄátku bez pÅ™emýšlenà snažili o jednoduché formulace.
NejÄastÄ›jšà manažerské chyby aneb Äemu se vyhnout
1. Rozhodovánà se na základÄ› pocitů namÃsto faktů. Je vÅ¡eobecnÄ› známo, že lidé se vÄ›tÅ¡inou rozhodujà na základÄ› pocitů a pÅ™itom si myslÃ, že se rozhodujà na základÄ› faktů. ÄŒinÃte-li manažerské rozhodnutÃ, nastává ta správná chvÃle, abyste zapli mozek a emocionálnà potenciál Å¡etÅ™ili na jiné Äinnosti. Pokud se pÅ™i rozhodovánà nedokážete oprostit od emocÃ, budou vaÅ¡e rozhodnutà velmi průmÄ›rná.
2. Neschopnost vybÃrat ze Å¡patných Å™eÅ¡enÃ. NÄ›kdy prostÄ› máte na výbÄ›r jen nedokonalá, Å¡patná a jeÅ¡tÄ› horšà řeÅ¡enÃ. Mnohokrát jsem zažil toto – jako prvnà se probÃrá nejjednoduššà řeÅ¡enÃ. Ukáže se, že je úplnÄ› Å¡patné, a tak pÅ™icházà na Å™adu dalšà možnosti. Jsou sice lepÅ¡Ã, ale žádná nenà dokonalá. Proto se postupnÄ› zavrhujà a diskutujÃcà idealisticky oÄekávajÃ, že pÅ™ijde nÄ›jaké dokonalé Å™eÅ¡enÃ. NepÅ™ijde. ManažeÅ™i zaÄÃnajà být unavenà a pÅ™estávajà se v možnostech orientovat. Situaci psychicky nezvládnou a rozhodnou se pro tu prvnÃ, nejhoršà variantu – protože je jednoduchá a nejsou ochotni si dát tu práci, aby dále pracovali s lepÅ¡Ãmi, ale složitÄ›jÅ¡Ãmi možnostmi.
Závěrem
AÄkoliv se to může zdát samozÅ™ejmé až banálnÃ, stále ÄastÄ›ji kolem sebe vidÃm, že pro mnohé jsou tyto vÄ›ci Å¡panÄ›lskou vesnicÃ. Pokud tyto principy uplatnÃte v praxi, máte tak reálnou Å¡anci, že vaÅ¡e rozhodnutà budou výraznÄ› efektivnÄ›jÅ¡Ã, než Äinà ostatnÃ.