Už léta jsem se chtěl vydat na nějaký turnaj v pétanque, protože je to sport tomu našemu dosti blízký. Dneska jsem se konečně na jeden dostal. Vyrazili jsme se Zbyňkem do Roudnice nad Labem. A byla sranda…
Včera v 9 hodin večer se domlouváme se Zbyňkem, že vyrazíme na turnaj dvojic. Jednak si užít skvělou hru, jednak i se podívat na organizaci turnaje, jestli nenajdeme nějakou inspiraci pro nás.
Co člověka hrajícího kuličky na první pohled musí zaujmout, je skvěle zpracované hřiště. Nejen skvěle zpracované, ale je jich 20, takže i při větším počtu hráčů se dá odehrát dost zápasů. My jsme včetně tréninku hráli skoro 9 hodin. Druhá zajímavá věc – hráči si sami chodí zapisovat výsledky. Odpadá tak chaos, když dohraje několik lidí najednou a jeden přes druhého hlásí výsledek. Nutno ovšem podotknout, že jsme tam byli zřejmě jediní nováčkové, takže si to mohli dovolit.
Ale pojďme se „pochlubit“ našimi výsledky. No řekněme si to
na rovinu, dostali jsme pěkně na pr*** 
Přijíždíme schválně hodinu před zahájením, abychom se
naučili základy. Já to za celý život hrál tak 3×15 minut,
u Zbyňka nevim, ale asi taky netrénuje 3 hodiny denně… Lidi
tam byli skvělí, pohodoví, poradili a tak tak jsme pobrali základy pravidel
a po hodině začli první zápas.
Hrály se skupiny po 6 lidech, 2 nejlepší dvojice z každé skupiny postupovali do KO pavouka. Takže pro nás příjemný herní systém, protože si zahrajeme hodně zápasů. Inu, měli jsme radost, když jsme vyhráli první hru (nebo nához, jak tomu hráči pétanque říkají) a po první prohře 13:2 jsme rádi, že nekončíme s nulou. Další zápas se lepšíme, prohráváme jen 13:3. Spočítali jsem si, že včetně turnaje poražených (do kterého jsme překvapivě „postoupili“ i my), budeme hrát 8 zápasů a tímto tempem to dotáhneme max. na 13:9.
Na 13:9 (nebo snad i 10) jsme to dotáhli poměrně brzy, ale to taky bylo všechno. Povedlo se sice párkrát trefit kouli přímo ke košonku, ale tu soupeři většinou hravě vyrazili. Mě se zas povedlo hodit jednu kouli tak blbě, že košonek letěl přes 2 hřiště pryč, díky čemuž jsme uhráli remízu v prakticky prohraném náhozu.
O pár zápasů později se nezapřela Zbyňkova koumavá povaha, kdy jedné krásce z konkurenční dvojice suveréně tvrdil, že nesmí zvednout kouli, která překáží při přeměření vzdálenosti. Když jsem večer surfoval po pétanque stránkách, narazil jsem náhodou na její profil, ve kterém má uvedeno:- vicemistr ČR žen 2006
- vicemistr ČR smíšených dvojic 2006
- čtvrtfinále MČR dvojic 2006
- vítěz prvního ročníku extralilgy
- 3. a 6. místo v sérii turnajů CENTROPE 2006
- mistr ČR dvojic 2005
- vicemistr ČR žen 2005
- mistr ČR žen 2004
- mistr ČR trojic 2002
- mistr ČR žen 2002
- mistr ČR juniorů 2002
- vicemistr ČR dvojic 2002
- mistr ECO 2001
- mistr ČR trojic 2001
- mistr ČR žen 2001
- mistr ČR juniorů 2001
- vicemistr ČR smíšených dvojic 2001
- mistr ECO 2000
- mistr ČR žen 2000
- vicemistr ČR jednotlivců 2000
- reprezentant na MS žen 2000, 2002 a 2004
- reprezentant na ME žen 2001
- reprezentant na MS juniorů 1999 a 2001
- reprezentant na ME juniorů 1998, 2000 a 2002
Vítězství nepřinesl ani další zápas, ve kterém přišel jeden ze soupeřů, jestli bysme na ně chvíli nepočkali, ze ještě dopijou panáka. Rádi jsme souhlasili… Začlo se hrát a vyhrávali jsme, častěji než oni. Ale my vyhrávali po jednom bodu, oni když vyhráli, tak většinou měli bodů víc. Pak za stavu, když jsme vedli 9:6, poté, co jsme několikrát mohli vyhrát celý zápas (oni měli vyházené všechny koule a my ještě nekolik, žádná koule nepřekážela v cestě), oni dali 5 koulí líp než my a protože se hrálo do 11, bylo po srandě.
Inu, dobré nebyly naše výkony, ale o to lepší byl gulášek za 40 Kč podávaný hned vedle hřiště. Stejně tak dobrá klobáska a ani výlet do místní cukrárny nezklamal.
Zbyněk při hře
Já při hře
Tam nad těmi lampami – to není ufo…
